jaké je nejlepší vánoční přání? Co si má člověk pořád vymýšlet, aby to bylo originální a neopakovatelné? Ať už je to k Vánocům, k novému roku, nebo taky k svátku či nějakému výročí, zůstane většina lidí asi u toho starého osvědčeného „štěstí a zdraví“. Ta dlouhá léta z toho pak samozřejmě vyplývají. Mám v knihovně obsáhlý seznam všemožných latinských citátů a schválně jsem se podíval na souvislosti těchto dvou nejčastějších přání. Zatímco o štěstí jsem tam našel čtyřicet historických moudrostí, o zdraví je jich tam pouze pět.

Ty o štěstí jsou všechny většinou známé. Skoro trapné je stále opakovat naprosto samozřejmou skutečnost, že „každý je svého štěstí strůjcem“. V naprostém protikladu pak stojí přísloví, že „štěstí je slepé a často přeje i těm, kteří si je nezaslouží“. A pokud opustíme latinské moudrosti a podíváme se na ty české, tak každý přece ví, že „štěstí občas sedne i na vola“.

Se zdravím už to není tak jednoduché. Nespornou pravdou je tvrzení, že „zdraví je dobro, o němž nevíš, dokud o ně nepřijdeš“. My, kteří jsme se dožili důchodového věku, o tom můžeme podat nejedno pádné svědectví. Nikde jsem však nenašel tvrzení, že každý je nejen strůjcem svého štěstí, ale také osnovatelem svého zdraví. I když populární i vědecká literatura přímo přetéká různými návody ke zdravé životosprávě. Představují jakýsi kompas pro každého zdravotního strojvůdce.

Nejvíce mne pak zaujalo krátké a výstižné latinské rčení „In herbis salus“. Je to prastarý římský lékařský aforismus, který znamená, že „zdraví je obsaženo v bylinách“. Toho si byli jistě vědomi nejen strůjci svého zdraví před dvěma tisíci lety. Myslím, že toto vyznání zelené medicíny platí jako novoroční blahopřání pro čtenáře časopisu Lékárna i do roku 2012.